vtipy

[silverwolf]

Chytrá maminka.
John pozval svoji matku na večeři.
Během večeře si matka nemohla nevšimnout,že jeho spolubydlící Julie je velmi
pěkná. Už dlouho měla podezření,že John má se svojí spolubydlící vztah, a
teď byla ještě zvědavější.Při jídle proto sledovala jejich reakce, snažila
se zjistit, zda je mezi Johnem a jeho spolubydlící něco víc než jen
pohledy. Jako by četl její myšlenky,John povídá: "Já vím, co si musíš
myslet, ale mohu tě ujistit, že Julie a já jsme skutečně jen spolubydlící!"
Asi o týden později přišla Julie za Johnem a povídá: "Od té doby, co tu
byla tvoje matka na večeři, nemohu najít tu krásnou stříbrnou naběračku na
omáčku. Myslíš,že ji mohla sebrat??" John povídá: "Sice o tom pochybuji,
ale pro jistotu ji napíšu.
Sedl si a napsal:Milá mami,já netvrdím,že jsi z mého bytu sebrala naběračku
na omáčku,ani netvrdím,že jsi ji nesebrala. Faktem však zůstává,že ode dne,
kdy jsi tu byla na večeři, naběračka chybí. S láskou John.

O pár dní později dostal John od své matky dopis a v něm stálo: Drahý
synu,já netvrdím,že s Julií spíš,ani netvrdím,že s Julií nespíš.Faktem však
zůstává,že kdyby spala ve své vlastní posteli,tak by v ní už dávno tu
naběračku na omáčku našla.
S láskou máma.

[Skubi]

tak tohle jsem dnes dostal majlem a úplně jsem si to představil

Alou do bačkor! (14.1.2008)
Poslala nám čtenářka...

Zouvám a přezouvám domácí i návštěvy. Při představě, jak po každé
nevyzuté návštěvě klečím s rejžákem a drbu koberce, je mi zle.
Proto bez milosti vyhodím každého, kdo si bagančata v chodbě nevyzuje.
Jednou, to byly děti opravdu malé, jsem si pěkně naběhla. Ráno mi
manžel oznámil, že přijde z práce dřív, protože se u nás po poledni
zastaví jeho šéf.
ŠÉF??? Nastala mela. Vygruntovala jsem celý byt, všechno muselo
být v pořádku a nikde ani smítko. O šéfovi bylo známo, že je to pedant a neodpustí
žádnou chybu.
A taky jsem se chtěla vytáhnout...
Zápolení s hadrem připomínalo desinfekční maratón, na sporáku syčela
voda na domácí knedlíky a v kastrolu se tetelili ptáčci. Děti až těsně před
obědem dostaly gala oblečky a v jídelních sesličkách vypadaly jako andílci.
Ovšem jen do té doby, než jim začala být dlouhá chvíle a ony se začaly
hlasitým vřískotem a mlácením lžiček do stolečků dožadovat svého papůůů.
Knedlíky potřebovaly ještě nějakou tu minutku k dokonalosti, když v tom se ozval
u dveří zvonek. V poklusu jsem loktem otevřela dveře a v domnění, že je to manžel,
houkla přes rameno:
"Vyzout a uklidit boty! Já to po tobě, ty dobytku, uklízet nebudu."
Kmitala jsem po kuchyni za vydatného řevu hladových ratolestí,
když mi padl pohled na postavu stojící ve dveřích. Nebyl to manžel, ale starší elegantní pán v obleku.
"Mladá paní, jmenuji se Dvořák a mám zde počkat na vašeho pana manžela."
Polilo mě horko a honem mě nic vtipného nenapadlo. V obličeji rudá jako rajče
jsem se omlouvala. Pan Dvořák jen mávl rukou a doporučil mi nakrmit dítka, než
zboří barák. Jako správná paní domu jsem nabídla oběd i hostu, a ten se slovy,
že domácím ptáčkům neodolá, pozvání ke stolu přijal.
Já byla tak vystresovaná ze šéfa i řvoucích dětí, že jsem asi úplně vypnula
mozek a dělala vše automaticky. Až po nějaké době mi přišlo divné, proč šéf tak
vytřeštěně zírá do talíře a nejí. Já v první chvíli vůbec nic závadného na jeho
porci nenašla. Ale hned v té druhé chvíli, kdy mi zřejmě opět myšlení naskočilo,
bych byla nejradši na druhém konci světa. Zmohla jsem se jenom na to
stát a tupě zírat na stůl před šéfa.
Před sebou měl rozprostřené gumové omyvatelné prostírání s kačenkou, na něm
místo příboru lžíci a na talíři dokonale pokrájené knedlíky i maso, a to celé
rozhňahňané v omáčce. Přesně jako děti ve svých stoličkách. Když mi stud dovolil
zvednout oči k panu "Nejvyššímu", byl v obličeji rudý jako rak od zadržovaného
smíchu. Nakonec se tak rozchechtal, až mu tekly slzy. Když jsem se mu sápala po
talíři, abych vše napravila a dala mu novou porci oběda, odmítl.
Tou polévkovou lžící tu "šlichtu" snědl a ještě zdvořile poděkoval.
Když přišel manžel z práce, šéf neřekl o tom, co prožil, ani slovo.
Já mu to vyprávěla, až když návštěva odešla. Seděl u stolu a přemýšlel s hlavou
v dlaních, jaký asi bude mít na výpovědi uvedený důvod. A já už viděla miláčka
ve frontě na pracovním úřadě a mě s dětmi žebrající u kostela.

Celá historka se samozřejmě roznesla po firmě a následně po všech stavbách v
širokém okolí. Šéf prý to líčil na poradě takhle:
"Zazvoním, otevřou se dveře, a než stačím pozdravit, už jsem dobytek.
Řev mi drásal uši, ale vůně oběda mě donutila zůstat a neprásknout za sebou dveřmi.
Když se všechno vysvětlilo s tím, že dobytek nejsem já, ale Martin, přijal jsem pozvání na oběd.
Chlapi, já myslel, že je po mně, když jsem dostal dětský prostírání - asi abych paní
domu neupatlal ubrus - polívkovou lžíci - nejspíš abych si
příborem neublížil - a vrcholem všeho byl umělý talířek s předkrájeným obědem.
Fakt jsem chvíli čekal, že dostanu plínu pod krk, abych si neumazal sako, a že
mě tou lžící i nakrmí. Ještě že se všechno včas vysvětlilo, jinak bych dostal dudana a skončil bych
v posteli jako ty děcka. Proto bacha, až půjdete k Martinovi!
Vyzout už před vchodem a ničemu se nedivit!"

Je fakt, že si dlouho chlapi ze stavby - když u nás obědvali - neodpustili narážky typu:
Můžu jíst sám, nebo mě nakrmíš? Hele, chlapi, už jsem velkej, dostal jsem příbor!
Prostírání s kačenkou by nebylo?
A už od dveří řvali: "Já vím, jsem dobytek a mám si uklidit boty!"
Přesto na vyzouvání návštěv trvám, i když už je nenazývám dobytkem.

[Skubi]

no a ještě jeden

Do tramvaje nastoupí starší muž bez nohy a dobelhá se k místu pro invalidy
kde sedí krásná mladá blondýna.
"Slečno, toto místo je určeno invalidům a byl bych rád, kdybyste mě pustila
sednout!"
"Pane, já tady sedím správně - včera mě totiž opustil manžel a věřte, že mi
jeho kokot chybí víc než vám noha!"

[misoo]

"Pane, já tady sedím správně - včera mě totiž opustil manžel a věřte, že mi
jeho kokot chybí víc než vám noha!"

jak romantickeeeee

[Skubi]

tuším, že už to tu zřejmě je, ale vždy mě to dostane

Přijde Pepíček za maminkou a povídá:
"Mami já chci psa" .
Maminka na to:
" Žádnej pes nebude, pouští to chlupy, je to pořád špinavý...nic"
Pepíček zase:
"Já chci psa"
Maminka:
"Už jsem řekla, přej si cokoliv jiného, ale psa ne"
Pepíček:
"Dobrá,tak já si s tebou chci dneska hrát na maminku a tatínka"
Maminka chvilku přemýšlí.. Hraničí to s incestem, ale co pro jednou se nic nestane.
"Tak co mám dělat?"
Pepíček:
"Vykoupej se, vem si fajnový prádýlko,lehni si do postele a čekej"
Tak maminka vše udělá, leží a čeká. V tom se rozrazí dveře do ložnice, v nich
stojí Pepíček v tátových trenkách a povídá:
"Stará vstávej, jdeme koupit mladýmu psa!"

[UcuLeLembo]

dobrý Skubi

[silverwolf]

Muž odejde do práce a žena si přivede domů milence.
Její malý syn přijde
neočekávaně domů, uvidí milence s matkou a tak se
schová do skříně a sleduje.
V tom přijde domů i manžel. Žena vyskočí a aniž by si
všimla ve skříni svého syna ukryje svého milence do téže skříně.
V tom se chlapeček ozve: -"Je tady tma, co?"
Muž odpoví: -"To teda je."
Chlapeček: -"Mám u sebe baseballový míček."
Muž: -"To je fakt bezva."
Chlapeček: -"Nechceš ho koupit?"
Muž: -"Ne dík!"
Chlapeček: -"Venku je můj otec."
Muž: -"Tak za kolik?"
Chlapeček: -"250 dolarů."
Za pár dní se situace opakuje.
Chlapeček: -"Je tady tma,co?"
Chlapeček: -"Mám tady baseballovou rukavici."
Muž který už ví oč jde se ptá: -"Tak za kolik?"
Chlapeček: -"750 dolarů."
Pár dní nato otec povídá svému synovi: -"Popadni
svou baseballovou rukavici,pojď ven a zachytáme si."
Chlapeček na to: -"Nemůžu, prodal jsem míček i rukavici."
Otec udiveně: -"A za kolik jsi to prodal?"
Chlapeček: -"Za 1000 dolarů."
Otec: -"To je příšerné, jak můžeš brát svékamarády
takhle na hůl.
To je mnohonásobně vic, než to stojí. Půjdeš do kostela a
vyzpovídáš se!"
Když přijdou do kostela, vstrčí otec svého synka do
zpovědnice a zavře dveře.
Chlapeček: -"Je tady tma,co?"
Kněz: -"Kurva nezačínej s tím zase."

[HORST]

Moc pekne!!!

[Dany]

Pepíček a Mařenka si hrají na pískovišti.
Pepíček navrhne: "Mařenko pojď si hrát na doktory"
Mařenka na to: "Tak jo!! dej mi 30 korun!!"

[Skubi]

dobrý, dával jsem to na předcházející straně

[Dany]

Ach ty moje dioptrie

[Mira]

Doktor z jiné nemocnice se ptá druhého.
"Mno a jak tady provádíte kastrování mužů?"
"Normálně mezi dvě cihly a PRÁSK!!!"
"Počkejte, to musí ale hrozně bolet?!"
"No ne, nesmíte tam nechat prsty!!!"

[Mira]

Manželka: Nakoupil jsi?
Manžel: Bad command or filename.
Manželka: Prosila jsem tě už ráno.
Manžel: Syntax Error. Abort?
Manželka: Ani nový TV magazín?
Manžel: Variable not found.
Manželka: Oukej, dej mi svou kreditku a já nakoupím.
Manžel: Sharing Violation. Access denied!
Manželka: Ty mluvíš vážně, žertuješ nebo mě jen naschvál znervózňuješ?
Manžel: Too many parameters.
Manželka: Nechápu, proč jsem si vzala zrovna tebe.
Manžel: Data type mismatch.
Manželka: A výplatu budeš mít kdy?
Manžel: File in use. Try later.
Manželka: Schválně se tě ptám: Znamenám pro tebe ještě vůbec něco?
Manžel: Unknown Virus ...

[Mira]

a ještě jeden převzatý

ONA: ahoooj!
ON: nooo konečně!
ONA: chceš, abych odešla?
ON: ne, ne, ti hrabe? už jen ta představa je hrozná!
ONA: miluješ mě?
ON: samozřejmě, celé dny a noci!
ONA: a podvedl jsi mě už někdy?
ON: ne, nikdy, proč se tak hloupě ptáš?
ONA: a budeš mě líbat?
ON: jasně, při každý příležitosti!
ONA: a byl bys schopný mě někdy praštit?
ON: si se zbláznila, vždyť víš, jaký jsem!
ONA: můžu ti důvěřovat?
ON: ano
ONA: miláčku

Dialog pár let po svatbě: přečti zespoda nahoru ...

[4100]

Sněhurka, Paleček a Quasimodo přijeli ke Guinnessům nechat se zapsat
do knihy rekordů.
První jde do kanceláře Sněhurka, za chvíli vyjde, celá září a říká:
"Zrcadlo nelhalo,jsem nejkrásněší na celém světě, zapsali mě".
Další na řadě je Paleček, vejde do kanceláře, za chvíli je venku,
směje se na celé kolo :
"Jo! Zapsali mě, jsem nejmenší na světě"
Poslední jde Quasimodo.
Za okamžik je venku, pěkně nasranej :
" Kdo je, kurrrrva, Paroubek?"