Ford Focus Forum

Partyzánská válka by probíhala v mnohem menším rozsahu než ta součastná, zvlášť v těch prvních týdnech (myslím ta současná v prvních týdnech).

Ohledně "žít v nesvobodné zemi", naše země s tím má bohaté historické zkušenosti, napřed protektorát, pak komunisti. Dá se.

Zvlášt když máš děti, musíš řešit, jestli máte střechu nad hlavou a co jíst. Zůstat v ČR (nebo jinde v Evropě) znamená:
1) Naučit se jazyk a hlavně písmo - a to je pro Ukrajince větší problém než ten jazyk, umíš si představit, že by ses teď učil azbuku? Já jsem měl ruštinu rok ve škole na základce, od tý doby jsem ji nepoužíval, tak mám drobnou výhodu, že můžu číst - včera jsem to zkusil, četl jsem té malé pohádku z její knížky, ale dokážu to asi tak rychle jako děti v první třídě. Ukrajinci neznají latinku většinou vůbec, výhodu maj aspoň ti, co umí anglicky, ale to nejsou zdaleka všichni. (I u nás máš lidi, kteří se nikdy žádný cizí jazyk nenaučili, protože k práci to nepotřebujou a na dovolené u moře se o ně postará delegát a v Chorvatsku se domluvíš i česky.)
2) Sehnat si práci abys uživil děti, sebe a zaplatil nájem; inflace tomu zrovna nepomáhá.
3) Děti tu budou chodit do školy a opět, učit se nový jazyk a písmo.
4) Zpřetrhané vazby s rodinou, kdy část je na Ukrajině, část třeba v jiné zemi nebo městě.

Pokud jejich dům na Ukrajině ještě stojí, tzn. mají se kam vrátit, tak všechno, co jsem prve vyjmenoval, řešit nemusí. Ke své původní práci se vrátit můžou a nějak tam přežít půjde.

Nelehká volba vrátit se / zůstat a ani jedno řešení není bez problémů.

Nie je. Deti sa jazyk naucia rychlo. A hovorovo ma Ukrajincina dost blizko Slovencine (asi aj Cestine). S Ukrajincom/Poliakom/Chorvatom sa porozpravam. S Rusom nic.
Ak im rodnu dedinu zbombardovali, museli by zacinat aj tam odznova.

Už jsem to tu zmiňoval, ukrajinština je v podstatě polština napsaná azbukou. Což neznamená, že to je ízi-pízi naučit Ukrajince česky.

Mimochodem, i mezi češtinou a slovenštinou je dost velký rozdíl, dnešní české děti často slovensky nerozumí, už před nějakými 15 lety jsem zažil kolegyni, 20-letou holku, co se slovenskými kolegy mluvila anglicky.

Ak im rodnů dědinu zbombardovali, nemají se kam vrátit, o tom žádná... ale i pak by pro ně bylo jednodušší se přestěhovat v rámci Ukrajiny.

Kolko krajanov odislo do Belgicka, Britanie, USA, Nemecka, Rakuska... Nie je to lahke, ale dalo sa aj doteraz.

Slovencinu/Cestinu sa nenaucia za tyzden. Dieta to za rok-dva pochyti. (Starsia) Ukrajinka zijuca u nas 7 rokov hovori plynule po Slovensky, s trochu zvlastnym prizvukom/intonaciou. Dorozumiet sa vedela aj skor, nie ze zacala zrazu po 7 rokoch plynule. Dieta to da za ovela kratsi cas.

Ked budu chciet a budu sa spravat slusne, nech zostanu. Nemam s tym najmensi problem. Len potom kvoli jedincom veriacim zarucenym informaciam tu citia voci sebe vlnu nenavisti a odporu, tak sa mnohi rozhodnu pohnut dalej na zapad. Ked uz presli 2000km, tak dalsich 1000 navyse je jedno.

Kolko krajanov... pár procent. Není to pro každého, začínat znova v cizí zemi.

A přesně - jsme na Ukrajince zvyklí, staví nám tu baráky už roky, nemáme s nimi žádný problém, za mě ať tu klidně zůstanou třeba všichni uprchlíci. Slušný a pracovitý sem dobře zapadnou.

No zatím se sem dostanou jen ty maminy a děcka, obávám se, že nálada ve společnosti se začne dost otáčet, až za nima pak dorazí taťkové

Tam potom pokud přijde frustrace ze špatný práce, z málo peněz, z čehokoliv, tak se to může začít docela vařit, ale nevim .. čert ví, co bude.

Ještě jsem nečetl, ale dle titulku k právě řešenému tématu.

https://www.seznamzpravy.cz/clanek/zahr ... tit-207823

Nadherna diskusia tam

Sentik píše: 30.06.2022 14:21 Tam potom pokud přijde frustrace ze špatný práce, z málo peněz, z čehokoliv, tak se to může začít docela vařit, ale nevim .. čert ví, co bude.

Mame tu statisice debilov.
„Třetina obyvatel této země je slabá duchem. Každý sedmý občan je debilní nebo dementní nebo alkoholik. Zhruba polovina obyvatel této země má podprůměrný intelekt. Těmto lidem, a je to polovina národa, uniká mnohotvárnost a mnohoznačnost světa, a co z tohoto světa v jejich očích zbývá, lze rozdělit na celkem jednoduché, většinou protipólné elementy. Někdy se tomu říká černobílé myšlení. (Karolinum, 1991)“

Pritom v Cechach ste na tom podstatne lepsie ako u nas

To říkal Zeman, ne? Náš pan prezident je správně sebekritický.

Sme na tom horsie. Staci pozriet prieskumy napriklad o nazore ludi na vojnu.

Přátelé, protože život nemá žádné happyendy, tak to dopadlo stejně i s mými uprchlíky.

Měli jsme pár konfliktů:

Když jsem zakázal její dceři chodit na terasu, když prší, musela se dohadovat proč... že to tam není bezpečné, protože ta mokrá dlažba klouže a že pak budou v bytě mokrý šlápoty, jí nestačilo, musela diskutovat, protože je to přece super, když její zlatíčko dělá na terase cáky cáky.

Když jsem zakázal, aby její dceři půjčovala moje vinné skleničky na vysoké nožičce, taky se jí to nelíbilo... protože její dcera přece není malá (jasně, 5 let, to je skoro dospělá...).

Jenže kdyby zůstalo jen u tohohle, tak by o nic nešlo.

Měl u sebe o prázdninách svoje děti (holky 9 a 13), jezdili jsme se koupat a podnikali nějaké výlety, ale:

Jednou v sobotu ráno jsme se někam chystali a její dcera (5 let), která od rána moje děti prudí, si umanula, aby moje devítiletá jela s nima v jejich autě. Ta nechtěla, protože a) jim nerozumí a tak se tam s nima nudí a b) není divu, když ji od rána její dcera zlobí. Reakce? Řev.

Ten malej parchant je zvyklej si všechno vyřvat, od malička je tak vychovávaná, něco se jí nelíbí, začne řvát, něco chce, začne řvát a máma se z ní posadí na prdel a skáče okolo ní a staví se na hlavu.

Takže se chystáme odjet a její zlatíčko bulí. Moje dcera s ní prostě v autě jet nechce. Starší dceři by to nevadilo, ale to je špatně... nabídka, že bysme se všichni vešli do jednoho auta (mojeho), taky špatně. Prostě chce bulet tak dlouho, dokud nebude po jejím. Mě to ale nazajímá a chystáme se odjet... jenže její máma jde za mnou a snaží se mě přesvědčit, aby moje mladší teda jela s nima, odmítám a jsem hnusnej. Hodinu poslouchám její řvoucí dítě a teď bysme jako měli ustoupit a vyhovět. (Výlet se nakonec celkem vydařil, jeli jsme dvěma autama a ten její parchant se cestou vyklidnil... ale předtím jsme otrávení byli všichni.)

Pozdějc jsem se k tomu vrátil a říkám, že moje děti nejsou a nebudou hračky pro její dceru. Opět těžká diskuze...

Nakonec se moje mladší jen tak mezi řečí zmínila, že se u nich v autě nepoutá bezpečnostním pásem... WTF? Ptám se, proč a prej nemusí, oni se taky nepoutají... WTF? Tím se vyřešilo jednou pro vždy, jestli s nima v jejich autě jeětě někdy pojedou moje děti.

Pak skončila dovolená a po 2 týdnech v práci měla být další a měly u mě zase být moje děti - a ta mladší mi píše na whatsapp, jestli bysme nemohli být radši u babičky než u mě. Prostě jí ta 5-letá sere a kvůli ní ke mně nechce jezdit. Super.

Nicméně jsem s děma přijel a hned první den opět konflikt: je půl desátý večer a její dcera si hraje u mých dětí v pokoji, něco si tam tvoří u psacího stolu. Její máma jí říká, že má jít spát, ale ona odmlouvá, jako vždycky... tak snad za chvíli... přijdu za 10 minut a furt tam je, tak jí říkám, že je čas jít do postele, ona odmlouvá i mně, jak jinak, ale to na mě neplatí. Tak ji posílám (podotýkám, že v klidu, bez řvaní nebo tak) do postele. Ona v klidu odchází za mámou a tam začne řvát. Její máma přiběhne, co se stalo, říkám, že jsem ji jen poslal do postele a nic víc.

Pohádali jsme se, nakonec na mě akorát řvala a skončila monolog "sweet dreams". Mám tohleto zapotřebí? Druhej den jí píšu, ať si najde jiné ubytování, diskutujeme po messengeru, ale jaksi to odmítla pochopit. Ona nic špatnýho neudělala, špatnej jsem samozřejmě já. OK, po 14 dnech, kdy se diví, že s ní nemluvím a nekomunikuju, otvírám diskuzi a ptám se, jestli to pochopila, že si má najít jiné bydlení. Nelíbí se jí to, říká, že máme smlouvu o výpůjčce, no to máme, ale je tam napsáno, že kdykoliv a z jakéhokoliv důvodu můžu smlouvu ukončit. Slyšel jsem konečně po 14 dnech "sorry", ale vzhledem k ironickému tónu to stejně žádná omluva nebyla. Prostě furt jenom držkovat.

Takže se zítra stěhuje pryč.

Jako já to nechápu, myšlení některých lidí. Kdybych utekl z válečné zóny a někdo mě u sebe zdarma ubytoval, tak bych se snažil ho aspoň nenasrat. Tahle Ukrajinka ne. Říkal jsem hned na začátku, že tu můžou být, dokud to bude fungovat, nebudeme rušit jeden druhého atd. Tak jestli to nepochopila, ať se sbalí čemodan a jde.

Nevděk světem vládne. Podáš prst a urvou ruku. Jsou vyjímky, ale nejčastěji jsem se setkal s arogancí, povýšenectvím a všechno jen ne vděčnost, pokora, skromnost.
Momentálně jsem u Baltu v Polsku a vypadá to, že to tu Ukrajinci v 45 osvobodili.

Ad Pkadecka: Smutný průběh. O lidech. Ne i národnosti, jak si ti méně rozumove vybavení mohou myslet...