Někteří z Vás už možná navštívili mojí galérku pluska, kde jsem něco málo už nastínil, takže něco sepíšu i zde a zkusím to nějak zkrátit
Už koncem loňského roku jsem začal vybuřovat hlasitě, že se hodlám znovu vrátit na Ford Fair. Oslovil jsem pár lidí a kamarádů, ale dopadlo to tak, že jsme nakonec jeli já a brácha s přítelkyní s tím, že v Bristolu nabereme našeho společného kamaráda a uděláme si takový menší trip přes Irsko.
Vzhledem k tomu, že na první Ford Fair 2022 co jsme jeli bral auto brácha, minulý rok na Rally Legends San Marino brala STčko jeho přítelkyně, tak letos byla řada na mě. Otázka - vzít socku daily, nebo plusko? S pluskem by to byla lepší jízda, a rozhodně je v krásném stavu, to by mohli ocenit i angláni, na druhou stranu, už ta představa, co všechno s tím budeme muset ujet mě celkem nervovala. S daily ST se nakonec nedalo počítat na 100%, vzheldem k události, že mi do kufru nabourala fabie...
Tedy pluskem na Silverstone. Lístky jsem objednal den před silvestrem 2023 - rovnou zakoupeny i jízdy pro mě a pro bráchu a bylo rozhodnuto - teď už jedeme!
Ti z Vás co četli mou galerku pluska už víte, Ti co ne, tak to osvětlím. Plusko bylo v garáži pod plachtou cca rok a půl, nebyl na něj moc čas a ani nálada kvůli dřívějším událostem, takže čekalo na oživení v klidu a nenápadně. Vyměnily se brzdové destičky, den před odjezdem se udělala STK bez ztráty kytičky jak se říká - prostě 0 chyb, večer se ještě vyměnil olej a zbývalo jen, další den po práci pobalit věci a hurá směr Anglie.
Stále platí, že Ford Fair je bohžel jen jednodenní a to nedělní akce, takže jsme vyjeli v pátek o týden dřív. Čekalo nás celkem 5500 km a ano, byl jsem trochu nervózní, zda-li nenastane nějaký problém, skrze to, že plusko dlouho nejelo. Koho by zajímala naše trasa, tak zde je odkaz: https://mapy.cz/zakladni?moje-mapy&cat= ... 487411&z=6
Doslova se dá říct, že plusko hltalo benzín a kilometry jako kdyby ještě nikdy nejelo, všechno fungovalo jak mělo, motor šlapal jako hodinky a samotný tempomat fungoval na jedničku. První noc jsme přespali na odstavném parkovišti v Německu a ráno hned pokračování - dokonce kolem Saarlouis , kde bylo Plusko před 22 -ti lety vyrobeno - obrovský Ford areál, až jsme čuměli, ale pokračovali jsme vesele směr Lucembursko, kde jsme nikdo z nás nebyli a tak jsme si mohli odfajfkovat další stát z evropy, který jsme navštívili. Rovnou jsme se zastavili v hlavním městě Lucemburk, trošku ho prošli, poobědvali, popili a následně odpoledne jeli dál směrem Belgie a Francie. Na večer už jsme byli před Calais, tak jsme se rozhodli že zakotvíme někde nedaleko přístavu, aby jsme ráno mohli brzo vyrazit a nedopadlo to jako posledně, kdy jsme tam byli včas, ale díky zmatené ženské, která rozřazovala auta nám to ujelo před nosem - kdo z Vás co to čtete, nevíte o co jde, naleznete tuto příhodu v reportu z roku 2022. Ráno jsme na můj povel vstali poměrně brzy a ikdyž jsmě měli přístav cca 15 km, vyjeli jsme rovnou. U první francouzské kontroly nebyla nijak velká fronta, takže to vypadalo dobře. Po nějaké době jsme zjistili, že jsem uhnul o jeden pruh vedle, než byla kontrola od společnosti, se kterou jsme pluli, takže jsem si to šel za "odměnu" vykomunikovat pěšky, protože kdybych se měl vrátit, tak už nestíháme vzhledem k tomu, že fronta se během asi 20-ti minut rozrostla poměrně hodně. Se smířeným pocitem, že dostanu vyčteno od frantíka za pultíkem, kam jsem to zajel, jsem vzal naše doklady a papíry s rezervací a šel přímo k němu. Kupodivu nejevil žádné známky rozčílení - jen jsme narazili na drobný problém s dialektem, kdy jeho francouzskou angličtinu jsem cedil přes uši celkem dlouze a že to byl teda životní boj a zážitek - no každopádně, vše potřebné mi vytiskl, napsal, a dokonce nás šoupnul na dřívejší trajekt. Letos tedy francouzská strana na jedničku. U druhé anglické kontroly už to bylo jen na pozdrav, dvě otázky a aby jsme si to užili. Dojeli jsme ani ne do 5-ti minut k místu nalodění - prostě 100 a 1 oproti prvotní zkušenosti.
Anglie - v Doveru jsme byli za slabou hodinku a půl, tak jak to klasicky bývá, hned po příjezdu jsme byli "nečekaně" poslání na kontrolu auta. Kdo z Vás by se divil proč - je to jednoduché, z prvních cca 30-ti aut, co jsme vyjeli jsme byli jednoznačně jediné auto vyrobeno před rokem 2010
Prohlídka byla v celku rychlá, jen tady jsem trochu narážel na dialekt od paní policistky, protože ikdyž mluvila přirozeně, tolik slov během jedné věty neřeknu snad za hodinu. Velice jsem jí pobavil, když chtěla řidičák, techničák a papíry od pojištění auta, kdy hlavně na zelenou kartu a nový malý techničák hleděla jako z jara. Následně několik otázek typu, kam jedeme, máme zařízené ubytování, jak dlouho se budeme na souostroví zdržovat atd...Ve finále poděkování a přání štástné cesty a ať si to užijeme - čili příjemní lidé začínali. Následně proběhla cesta do Bristolu, kde jsme zůstali do noci u našeho společného kamaráda a šli si projít město, trochu něco sníst a popít, zahrát šipky a biliard. Ráno jsme vyrazili směr Fishquard na trajekt do Rosslare přístavu v Irsku. Podobně jako v Doveru jsme se nevyhnuli kontrole auta - vše ale proběhlo mnohem rychleji a v pořádku. Čekalo nás nalodění a první hrůzné myšlenky se dostavily při pohledu na velikost trajektu. Věděli jsme že poplujeme zhruba 4 hodiny, což bylo oproti trase Calais - Dover vlastně víc, než 2x tolik. Upřímně jsme se shodli všichni, že ty obavy byly na místě při pohledu na velikost trajektu, který byl tak poloviční, než normálně. Nepluli jsme nijak rychle a s trajektem to házelo opravdu silně, takže byl problém i usnout. Nakonec po 4 hodinách jsme dopluli do Rosslare přístavu a těšili se, jak z té hrůzné loďky vyjedeme pryč. Co čert nechtěl, nastal nějaký problém, do teď přesně nevíme co se stalo, ale nemohli jsme vyjet z trajektu a trvalo to přes hodinu. Po hodině čekání přišel povel, že už nás pustí, takže se vyjíždělo ven. Irsko - hned po vylodění jsem to namířil na první benzínku a ejhle Texaco - hned v hlavě přistály myšlenky na RS500 Cosworth v těchto barvách. Pro mě trochu zmateční věc hned po odjezdu z benzínky - v Irsku se taky jezdí vlevo, ale mají km/h a eura. Takže se zase trošku přeorientovat.
Samotné Irsko po pár ujetých kilometrech a dívání se kolem bylo hodně příjemné a hezké. Mě osobně trochu připomínalo Finsko - všude čisto, klid, pořádek, celkem nízký provoz a jejich tráva je brutálně zelená - to jsme si říkali, že jí snad musí natírat barvou, že to ani není možné. První noc jsme zakotvili u moře. Původně malinké odstavné parkoviště u útesů, dál se nám už jet po tmě nechtělo a místo bylo poměrně daleko od obydleností, takže jsme zaparkovali, povečeřeli kousek od pláže, něco popili a ulehli do spacáků pod širákem hned vedle pluska a díky šumění moře a trocha promlilím,jsme odpadli celkem rychle. Abych Irsko trošku zkrátil, za zmínku stojí určitě města Cork a Limerick. Kousek od Limericku jsme se jeli podívat na Moherské útesy - jsou vážně hodně vysoké a je z nich perfektní rozhled. Další den jsme zakotvili ve městě Galway, kde se nám líbílo a chtěli jsme zažít to co vídáme na youtubu - pravou irskou hospůdku, kde se večer pije, zpívá a tančí. Takže jsme sehnali přes booking perfektní ubytko. Určitě dopopručuju tyto místa (kdyby jste sem někdy zabloudili), kde jsme byli : Mary Mullen´s - zde jsme měli oběd a vše do puntíku naprosto luxusní, Mama Rich - večeře v asijském stylu, hned vedle Barr An Chaladh - zde se hrály a tančily typické irské písně už během bílého dne, bohužel tam bylo tak plno, že jsme jen nakoukli, no a zde dvě hospody, kde jsme trávili večer za doprovodu irských skladeb - Jack J. Foley´s a An Púcán. Následně zbývala cesta k Dublinu,kde jsme ještě navštívili nějaká místa, památky, parky, přespali naposledy pod širákem za celkem silného větrného doprovodu. Ráno jsme vyrazili do Dublinu, kde jsme trávili celkem asi půl dne, prošli si zajímavá místa, uličky, hospody - kde se samozřejmě také hrálo. K večeru nás čekalo přemístit se do přístavu na trasu Dublin - Holyhead ve Walesu. Proběhlo ještě poslední tankování a hurá směr trajekt. Naštěstí se nám všem ulevilo na duši potom, co jsme viděli plnohodnotný trajekt, ne tu kocábku, se kterou jsme na ostrov dopluli. Při plavbě jsme našli příjemná místa, tak jsme odpočívali a chvíli sledovali olympiádu - respektive asi tak 10 minut, než jsme zjistili že existuje olympiáda v break dance - to jsme se na sebe všichni podívali pohledem a otázkou - to si snad dělají srandu...No radši jsme zahájili spánek.
Wales - vylodění proběhlo poměrně rychle a přišla záhadná změna - kontrola žádná - chvíli to spíš vypadalo stylem - všichni rychle zmizte z areálu přístavu, my chceme jít spát...Původně jsme měli být zpátky v Bristolu za zhruba 2,5h, ale po cestě nás waze upozornil na nehodu v trase, která se vlastně moc ani nedala objet a vyhnout se jí, takže jsme jeli něco kolem 4 hodin. Plusko bylo pořád při síle, což my už začali postupně trochu unavaně vadnout. Nakonec se mi podařilo na zátah dojet do Bristolu a šli jsme spát. Sobota ráno a odsud už jsme dopoledne odjížděli zase jen já a brácha s přítelkyní, kterou jsme vezli na letiště do Lutonu. Takže jsme zůstali s bráchou sami a zbývaly poslední úkoly před Ford Fairem - zajet znovu do Northamptonu - vyfotit plusko před sídlem Cosworth, umýt plusko - tady jsme strávili asi dobré 2 hodiny jen při čekání na volný chlívek na samoobslužné myčce - mimochodem chlívků bylo v řadě 8, ale už v podvečer v Northamptonu začala okupace modrým oválem. Poslední dva úkoly byly nejjednodušší - najít místo kde si dáme večeři a místo, kde přespíme , což se obojí podařilo na jedničku.
FORD FAIR - Stejně jako při první návštěvě, jsem zase zavelel, že ráno budík v 6:00 , protože dovnitř se pouští v 7:00 a letos jsme spali trošku dál, cca 15 minut jízdy od okruhu. Návrh nebyl nijak nadšeně odhlasován, ale nakonec byl přijat. A opět jsme udělali dobře - stejně jako prvně, dovnitř jsme jeli mezi prvními cca 30-ti auty, takže jsme se znovu vyhnuli pozdější koloně a popojíždění té masy aut. Opět nezbývá, než smeknout poklonu před tím ,jak je to zorganizováno. Letos jsme stáli na jiné ploše než prvně, což jsme později zjistili, že celkově bylo rozmístění celého Ford Fairu, trochu jinak. Na privní pohled se zdálo, že je letošní ročník slabší, co se týče velkosti zabrané plochy, pokud ano, rozhodně ne o moc. Přijíždíme na naši plochu jako vůbec první v naší sekci - hned se nás ujímá angličanka s instrukcemi, jak máme zaparkovat - když viděla že mám volant vlevo, tak se hned šla dívat na spztku, odkud jsme to přicestovali a jen s údivem pokynula hlavou.
Bylo dost času, protože jízdy jsme měli koupené v časech 9:40 a 10:00, briefingy jsou vždy hodinu před jízdou, tak jsme šli pomalu projít areál, aby jsme věděli kudy kam se dá jít. Tím, že jsme letos stáli na jiném místě se to trochu komplikovalo s chůzí, protože jsme byli za jednou z tribun u trati a měli tak na výběr jen dvě cesty kudy jít směrem ke všemu, a to buď z jedné strany kolem trati a následně přes most nad ní, nebo z druhé strany tunelem pod ní. Vzdáleně to bylo tedy trochu dál, ale rozhodně to na celé atmosféře nebylo nic, co by se nedalo zvládnout, nebo by to samotnou atmosféru mělo nějak zkazit. Vyrazili jsme pomalu směrem k depům, abychom mohli podepsat papíry o odpovědnosti, aby jsme mohli později na trať. Nezdálo se to, ale cesta od pluska k depům trvala skoro 15 minut,což by nevadilo, jenže briefing jsem měl v 8:40-9:00 a 9:40 už jsem měl kroužit po Silverstoneu. Briefing skončil na minutu přesně, před místností jsme se u dep ještě pobavili s bráchou jak to provedeme, protože on měl jízdu hned po mě, takže to znamenalo, že helmu s rukavicemi jsem mu musel dát ještě před svojí jízdou, aby byl následně připravený, že jen co dojedu jízdu, hned se vrátím na nájezd u Medical Centra, předám mu plusko a rovnou vyrazí na trať. Plán byl jasný, já spěchal co mi nohy stačily k autu - u něj jsem byl zhruba 9:15 - jenže mě čekalo projetí areálem, kde stále ještě najížděly auta dovnitř, takže jsem neměl úplně volnou cestu a hlavní myšlenka byla, aby se stihl ohřát olej a dojel jsem tam včas. Nakonec jsem tam byl zhruba kolem 9:30 což bylo fajn a byl čas nechat plusko bublat a jít okouknout, co se mnou pojede v jízdě. Hned první co stálo přede mnou byla stará hranatá fiesta - úplně mi to vybudilo vzpomínky, kdy nás přesně tento typ na rovince ve 190 km/h doslova přeletěl, tak jsem se ze zvedavosti šel podívat, co tam má za motor, protože ta kastle byla tak odlehčená, že se na volnoběh skoro celá vlnila. Už jen když jsem viděl místo půl předku gril, tak jsem tušil, že to bude zase něco extra, no velké překvapení se nekonalo - motor ST170 ALDA...Moment! - Turbo...Majitele jsem se v rychlosti zeptal na výkon - "Přesně to teď nevíme, ale něco přes 400 koní..."
Tak jsem slušně poděkoval a odpochodoval...Ve finále jsem zjistil, že jsem byl jediný, kdo turbo v celé naší skupince němel
I ST150tky co se mnou jely syčely...Maršálové zaveleli, sedáme do aut a vyrážíme. První kolo se nese v duchu seznamování dráhy, takže jedeme za safety carem, který při nájezdu do dalšího kola uhýbá a zvěrstvo začíná. To že si výkonostně nečuchnu mi došlo při obchůzce před výjezdem celkem rychle, pro ty z Vás, kteří by chtěli vědět, co že jsem měl v jíždě za oponenty - tak zde je odkaz: https://www.photography-uk.com/p/2024/C ... 0-to-10-00
Při nájezdu do prvního ostrého kola jsem jel za výše zmíněnou Fiestou s grilem, přijíždíme z rovinky na první levotočivou zatáčku, za kterou následuje další pravotočívá a následně výjezd dál na rovinku. Při výjezdu z pravotočivé jsem se nalepil hodně k pravému obrubníku, kdy jsem roztáčel dvojku, k mému překvapení jedeme stejně - po chvíli přišel takový zajímavě zběsilý moment, kdy jsem se musel začít za jízdy smát - někdy od 80-120km/h kdy jsem roztáčel dvojku - tak Fiesta jela vedle mě a celou tuto zrychlující dobu hrabala
Pak najednou nastalo konec hrabání a zmizela brutálně rychle přede mnou. Nic takového jsem ještě neviděl! 
Následně jsem tedy volil strategii, že rovinky budu držet vpravo, protože nemá cenu se jim moc rovnat a taky nehodlal jsem zbytečně riskovat, aby se autu něco stalo. Pro mě bylo ale velkým překvapením to, co se dělo v zatáčkách. Jestliže jsem na rovinkách byl snadnou kořistí, tak v zatáčkách ani omylem. Když už jsem potkal něco v zatáčkách, mohl jsem si dovolit jet opravdu na plný plyn a vůbec se nebojím říct, že s lepším gripem. Tam kde se oturbené Fiesty začaly smýkat, nebo prohrabovat (dokonce i se slicky), tam jsem já jel čistě na plný plyn a občas jsem měl i rychlejší výjezdy ze zatáček ven. Pokud se mi tohle povedlo, do nějakých 160 km/h jsem byl schopný jim stačit, následně se projevil jejich výkon a tomu už atmosférou konkurovat nešlo, obvzlášť, když kolem mě prolétla jedna Sierra Spahire RS Cosworth - nad tím jsem jen kroutil hlavou...I tak se našlo pár jezdců, co mi v zatáčkách zvedali palce nahoru, což velice potěšilo a zahřálo. Co mě trochu překvapilo, tak začala vadnout jedna Sierra, protože když už jsem jí i já ve 200kmk/h začal dojíždět, tak jsem tušil, že bude mít asi problém - nakonec jsem viděl, že jela do depa, ale po svých - pravděpodobně asi přestalo tlačit Turbo, protože když jela jak měla, tak to byly opravdu velké fofry. Dále se později odporoučela další Sierra, která trochu kouřila modře při odjezdu do boxů. Plusko naštěstí žádné takové problémy nemělo, motor se nechal vytáčet do maxima celou dobu až bych řekl že s chutí. Jediné co jsem čekal, kdy "příjdou" brzdy, a jak už jsem zmínil v galérce pluska - výměna destiček za Hawk Performance HP+ měla něco do sebe - mohl jsem si dovolit po tom dupat na plno s tím, že to fakt brzdilo neskutečně! Bohužel, to co destičky zvládaly bez problémů, už přestaly zvládat kotouče, takže jsem pak posledních asi 6 kol zvolnil a jezdil poměrně volně, aby se brzdy co nejvíc dochladily, a aby se i brácha mohl trochu ostře projet. Poslední průjezd rovinkou a šachovnicová vlajka - všichni zvolňují a míří ukázkově do depa a následně se rozjíždějí pryč na svá místa. Já se snažím co nejkratší cestou k Medical Centru, kde už čeká brácha s helmou a rukavicemi nasednout a vyrazit.
Příjezd, výměna jako na závodě - a brácha vyráží na trať. Stejný scénář, zaváděcí kolo za safety carem a pak to začalo na novo. Bráchova sestava v jízdě byla taková: https://www.photography-uk.com/p/2024/C ... 0-to-10-20 Je zde vyfoceno méně aut k tomu se dostanu o chvíli později. První auta projíždí po rovině opravdu rychle, jelikož brácha najížděl mezi posledními, stále ho čekám. Bylo pěkné se dívat na plusko jak po rovině jede rychle a pak to stejné co v mé jízdě. Jestliže na rovině brácha ztrácel, tak v zatáčkách a na výjezdech pěkně splácel. Například rozdíl mezi ním a ST220 při nájezdu, výjezdu ze zatáčky a na rovinku bylo Mondeo hodně pozadu. Bohužel, ať už někam s bratrem jedeme, vždy v nějakém závodě, nebo jízdě, má obrovskou smůlu na červené vlajky. Tahle smůla se mu nevyhnula ani tady. Upřímně moje velké nervy začaly, protože to bylo zhruba půl minuty po tom, co právě vyjížděl před ST220 na rovinku a pak byla ohlášena červená vlajka a vyrazila na trať i sanitka. Auta postupně přijížděla přede mnou, ale plusko pořád nikde na dohled, což ve mě začalo probouzet infarktové stavy. Naštěstí po chvíli vidím plusko v plné kráse projíždět kolem, kdy brácha dělal grimasy " uf uf " a smál se jako malej - prostě chvíli trvá, než to auta objednou pomalou rychlostí. Auta stála a čekalo se co bude, bohužel dost času z jízdy se čekalo, než je pustili pokračovat v jízdě, což zbylo na asi 4 kola a museli do depa, protože na řadě už byla další jízda dle harmonogramu. Bráchu jsem odchytil jak se vracel z trati, tak mě nabral a jeli jsme zpátky na vystavovací plochu. Po cestě tam jsme se bavili, co se na jeho jízdě stalo a říkal, že jednomu z aut, prostě vychrstnul olej na trať a skončil v bariéře. Dále jsme se bavili co auto a vlastně krom toho, že kotouče nestačí těm destičkám, jsme nepřišli na nic, co by bylo špatně, nebo by byl nějaký problém. Kousek přes vystavovací plochou jsme potkali pár pěších co na nás volali "Heeeey czechs..." a ukazovali palce nahoru, což bylo fajn. Auto jsme vrátili na místo a šli se podívat, co letos uvidíme.
Už kousek od naší plochy, jsme viděli obrovské množství Fiest různých generací - je pravdou že ST180 je opravdu ve velkém počtu v anglii pořádně oblíbená a sekunduje jí její nástupkyně ST200. Samozřejmostí byly Focusy ST225 - také ve velkém počtu. Obecně, letos to byl ročník, kdy největší zastoupení co se počtu modelu týče, byla právě Fiesta. Procházíme kolem další tribuny a vystavované plochy. Hned z dálky do očí bijící - Escort RS Cosworth WRC tovární homologační speciál se "čtyřokem" na kapotě...Hned nám padla brada na začátek...o kus dál stojí první Ford Capri s krásným řadovým šestiválcem, vedle něj Cortiny poslední generace. Nevěděli jsme, kam dřív s očima - protože za auty byl plot a za ním dráha, takže chvíli jsme obdivovali stav a stáří aut a najednou hlavy nahoru a dívat se na ty zběsilosti na dráze...
Rozhodli jsme se, že půjdeme něco posnídat a sedneme si na tribunu a budeme pozorovat, co tam jezdí jak řekla bratr : " za magory " . Některá auta byla opravdu neskutečně rychlá, paradoxní bylo, že některá, která vypadala obvzlášť sériově na venek, lítala jako kdyby byla laděná v motorsportu. Ostatně, ani bych se tomu nedivil, protože tohle je opravdu jiný svět...
Šli jsme se dívat dále, procházeli jsme úsekem, kde jsou stánky s různým zbožím, na co si jen vzpomenete, od suvenýru až skoro po motor. Po chvíli chůze se před námi nachází Sierra RS Cosworth Saphire a o kus dál první Ford RS200. Tento RS200 byl zajímavý tím, že krom dílů, ze kterých Ford skládal tohle monstrum, respektive co leželo na skladě to se vzalo a použilo - viz. stejné přední okno, dveře, zadní lapmpy ze Sierry, tak měl ještě i palubní desku ze Sierry - moc se takových nevidí - bohužel víc informací jsme o něm nezjistili, ale jak jinak než že byl na značkách.
Procházíme se dále - aut bylo tolik,že jsme nevěděli, kam se dřív dívat. Samozřejmě, že v hledáčku jsem měl to nejoblíbenější a to Sierru RS500 Cosworth v sériovém stavu a byl jsem zvědavý, jestli najdeme letos i nějako závodní. Asi mám na to auto opravdu "čuch" , našel bych ho snad i po tmě. Našli jsme je na vyvýšené ploše - dvě krásné RS500 za sebou - černá a bílá. Doslova pastva pro oči, auto, které zbožňuju, chci a kterého se neskutečně bojím. Stepoval jsem kolem nich opravdu dlouho, ale bylo potřeba se pohnout dál, protože na objevování toho bylo stále moc. O kousek dál pro změnu "jen" dvojice RS Cosworth v černé a krásné Moonlight modré barvě. Dále zde byla dvojice Escort RS Cosworth. Opravdu nádherné byly Fiesty XR2 nebo Escort RS Turbo. O kus dál byla zajímavá sekce, kterou jsme před dvěma lety neviděli - byla zde sekce off roadů - na co si vzpomenete od Rangerů, přes F150tky a dokonce i od výkonostních úpravců - upřímne, je zvláštní vedle toho stát a dívat se na ty monstra.
Bohužel modrý ovál ten den na trati neměl zrovna na růžích ustláno. Mezitím co jsme obhlíželi F150tky, tak na trati došlo k incidentu, kdy za jízdy vzplála Fiesta ST180. Byl to takový hodně nepříjemný pocit a okamžik. Co jsme ale byli překvapení, jak rychle u něj byli traťáci s hašením. Kapotu otevřeli, nebo spíš rozevřeli jako konzervu páčidlem a práškovým hasivem vyšplíchali celý motorový prostor. Bylo celkem vidět a cítit z diváků a lidí kolem takový určitý soucit, k tomu autu se ještě vrátím později. Jako takový bonus program byla mezi jízdami asi jednou za dvě hodiny drift show - osobně jsem nikdy této moderní zábavě nepřišel na chuť, ale rozhodně je to obdivuhodné. Takže jsme šli odpočinout na tribunu a dívat se, co budou jezdci předvádět. Auta byla různých značek, ale našly se tam i tři fordy, a aby to nebylo jen tak něco - byly to dva escorty mk1 courier...Na jednu stranu hodně vtipné, lítat pickupem na 13-ti palcových kolečkách bokem, ale fakt jeli veškeré zatáčky na limit možností a od gum se kouřilo dokud to auto nejelo rovně, fakt nás to zaujalo.
Když jsme šli dále prohlídnout si, kde jsme ještě nebyli, následovala další rozjížďka - v ní jsme zahlédli Escort RS Cosworth v polepech Martini, původně okruhová verze pravděpodobně. Co jsme šli kolem trati a okoukávaly auta, vždycky jsme se podívali jak mu to jelo - no, jelo mu to výborně, tak jsme pokračovali. Pak ale slyšíme rachot naběhnutých otáček k omezovači, výstřel, a znovu a znovu - klasický charakteristický Cosworth YB - ano, jezdila tam i jedna z okruhových legend Sierra RS500 Cosworth v barvách Caltex, která jezdila ATCC v Austrálii, ta ale jela spíš jen tak pro diváky na sotva půl plynu, no a Escort v tu chvíli kolem nás nejel a projel až po nějaké době a celkem v poklidu - a za chvíli se ozvaly střelby, otáčky, střelby znovu - zvedneme hlavu - dost těžko se věřilo tomu, na co se díváme, ale bylo to tak - ten randál nešel z Escortu, ale ze Sierry Combi první generace na 17" plechových kolech
Kdo z Vás by chtěl vidět jak vypadala - zde: https://www.photography-uk.com/p/2024/C ... 0-to-12-40 Pravděpodobně těžko k uvěření a k představě, že to auto bylo bezkonkurenčně nejrychlejší v té jízdě, ale bylo to tak. Kolo od kola stahovala náskok Escortu, až ho nakonec před koncem jízdy předjela. K této zmíněné Sieře se vrátím o něco později s technickým popisem - určitě nad tím budete nevěřícně kroutit hlavou, jako já, když se dozvěděl, co v tom je za parametry.Co jsme se nadále dívali na rozpis byly v jízdách k výročí 60-ti let výroby Mustangu i jízdy jen čistě pro Mustangy. Jezdily převážně generace od roku 2005 až po poslední, kdy jsme teda čuměli s bratrem jak jsou ty poslední generace rychlé na rovinkách a hlavně, jak jsou rychlé i v zatáčkách. Ti z Vás co jste četli report z roku 2022, si možná vzpomenete, kde jsem popisoval Mustanga z kategorie GT4, který byl na trati a naháněl BTCC Sierry RS500 Cosworth. Ano, to byl čistě závodní speciál, ale to chování a ten vývoj na posledních generací Mustangu se muselo někde projevit. Už to opravdu není jen Muscle car, který má zvuk, osmiválec a jede jen rovně. Někteří měli brzdy úplně do oranžova na rovinkách, ale nikdo z nich viditelně nezpomaloval...Naši pozornost upoutaly hlavně dva kousky - červená Shelby GT500 2023, to bylo opravdu neskutečný dělo, a dále pak oranžový Mustang, ale nebyli jsme schopni určit, co to asi bylo - za to poznávací znamení jsme poznali hned - ten kvílející kompresor byl slyšet tak 10 vteřin před tím, než se objevilo auto - a úplně v podobném stylu, jako Shelbyna. Fakt jsme se nestačili divit. Fotogalerie je zde: https://www.photography-uk.com/p/2024/C ... 0-to-14-20
Bylo třeba jít zase dál, protože čas utíkal, ale nešlo dráhu nesledovat. A aby toho nebylo málo, kolem nás ještě při končící jízdě Mustangů, se už chystala za Medical Centerem další skupina a my si všimli, že do ní vjel Focus WRC MK1- asfaltová verze. Galerie jízdy zde: https://www.photography-uk.com/p/2024/C ... 0-to-14-40 WRC Focus vypadal poměrně nenápdně, na pohled by se čekalo, že třeba staré zelené závodní Capri, které je tam snad každý rok a co jsem viděl videa z anglie - jezdí pravidelně histocupy, tak že to mu bude oponovat, nebo o to víc, okruhový Escort kostička MK1, případně nenápadná Sierra Saphire, která jezdila opravdu hodně rychle, nebo v poslední řadě už výše zmíněná Fiesta s grilem z mé jízdy. Rozhodně se nedá říct, že jim to nejelo, naopak, jelo jim to všem strašně rychle - o to víc, jsme jen kroutili hlavama s bráchou a hleděli na sebe, jak si je Focus WRC mazal na chleba...To auto na rovinkách patřilo rozhodně k těm nejrychljším, co v ten den lítalo, v zatáčkách snad úplně nejrychlejší. Zaujaly nás dvě věci - to auto nebylo paradoxně skoro slyšet, když kolem nás proletělo, až jsme chvíli přemýšleli, jestli to vůbec hrčí, ale při brždění a podřazování to pěkně plamenilo a střílelo, takže motor tam evidentně byl - no a druhá věc, to auto bylo absolutně k nezastavení. Prostě od prvního ostrého kola do konce času to jezdilo na plný plyn, bez známek únavy. Mě osobně zajímalo, jak si třeba na rovinách poradí s Fiestou s grilem, protože Fiesta disponovala určitě vyšším výkonem, ale zřejmě Ford Motorsport a ladění v něm prostě i po letech funguje úplně jinak, protože jak se Focus WRC rozjel, tak bral všechno kolem, některé dokonce i vícekrát - vážně zajímavá podívaná! Abych nezapomněl, tak v této jízdě byl ještě jeden Focus v zajímavém okamžiku - bylo to šedé ST170. Upřímně, nevím, co to bylo za člověka, ale to byl vážně magor v dobrém slova smyslu. Za prve mu to auto fakt skvěle fungovalo a k mému překvapení - skoro celých 20 minut byl schopný za sebou držet to zelené okruhové Capri - to jsme vážně hleděli, o to víc, když jsme zjistili, že jezdí s nastrojeným interiérem a bez rámu - ten blázen musel mít okruh neskutečně najetý a hlavně to auto mít opravdu v ruce - všechna čest!
Po této jízdě jsme se konečně odlepili od dráhy a šli se podívat dále,co všechno na plochách ještě stojí. Za zmínku určitě stojí okruhové Mondeo první generace a kousek od něj stál okruhový Focus Mk2 v barvách žvýkaček Airwaves - obě auta v soukromém vlastnictví. Kousek dál už byla vystavovací plocha pro Mustangy a že jich tam bylo opravdu hodně - převažovaly hlavně nové generace, ale našlo se i pár klasických kousků od 60-tých let a na konci této sekce u stánku Liqui Moly byly dva soutěžní Mustangy GT4.
Vzhledem k tomu, že počasí i tento rok opět vyšlo na jedničku, až to skoro vypadá, že to mají v anglii nějak zařízené, slunce pálilo jako blázen a na obloze mraky v nedohlednu, bylo třeba se přesouvat častěji mezi stánky pro něco k pití, ale zaujala nás jiná věc. Na obloze se přímo na Silverstonem po obloze vznášel pravý Supermarine Spitfire. Kdy se tohle podaří vidět a slyšet. Ten zvuk je na živo neskutečný! Několikrát obletěl okruh s rýznými formami stoupání a klesání a pak zmizel nenápadně v dálce. Opravdu dech beroucí zážitek! Při cestě k jednomu stánku s občerstvením, jsme objevili černého Focuse z Nizozemí. Přiznám se, že to vypadalo jako US verze MK1, s předkem z MK2 a zadním nárazníkem z focuse SVT. Vnitřek byl evropské MK1 trochu podobný, ale bylo to kompletně z US verze a z venku nějaký bodykit. Vypadalo to dost zajímavě, ale vzhledem k tomu, že kousek od něj stál netknutý a plně sériový Focus RS MK1 - hold ta evropská krása prostě vyhrává. Jakmile se rozestoupil dav lidí - vidím na palce stát závodní Ford Escort MK3 RS1700 Turbo - u otevřené kapoty jsme se na chvíli zastavili - motor Cosworth BDT - 380koní, v kabině všechno původní z roku 1983 v plné kráse. Ta nostalgie a představa, jak s takovým křehkým autem musí těch 380 koní cvičit, když se turbodmychadlo roztočí vháněla trochu i husí kůži, takže jsme se rozhodli popojít dál k něčemu trošku víc civilnějšímu, ale evidentně jsme vyšlápli ze stříbra do zlata. Před námi stojí další Ford RS200...Pohled na otevřenou zadní laminátovou část, která ukrývala další šílený motor z dílny Cosworthu a hlavně ty trubičky, co tvoří rám celého auta obaleného laminátem - no už na nás šly mdloby...
Chtělo se to vrátit nohama trošku zase na zem a myšlenkama zpátky do reality, jenže ono to vlastně moc ani nešlo. Ikdyž tam stojí něco v původním stavu a na oko to není žádná sporotvní verze, u nás to člověk s největší pravděpodobností neuvidí, a pokud ano, tak rozhodně ne v takovém stavu. Krásným příkladem dva vedle sebe stojící Escorty MK3 veverzi Courier, dvě krásné sériové Fiesty MK2, dvě naprosto krásné Anglie, nebo v řadě stojící 4 nádherné Fordy Capri. Chvíli jsme zase nevěděli, kam se dívat dřív, bylo tam toho tolik, že se to dalo těžko vstřebávat. Vedle stojících Capri stál z venku nádherný Ford Escort RS Cosworth - na první pohled sériový - tento moment dlouho nevydržel, když jsem viděl jak velké měl turbo, nezbývalo nic jiného, než nad tím zakroutit hlavou...Sotva tohle člověk rozdýchá, naproti stojí Escort MK1 kostička ve verzi kupé-kombi...Samo o sobě je tato verze velice vzácná, ale majitel zřejmě taky dobrodruh - motor Cosworth YB a auto na 13-ti palcových kolech s nízkoprofilovými pneumatikami. Jestli toho blouznění na slunci nebylo do té doby málo, tak kousek od těchto aut stály v řadě 4 Sierry ve verzi pickup....Dvě s pohonnou jednotkou V6 a dvě s jednotkou Cosworth YB...Už se začala pomalu dostavovat agónie z toho všeho kolem, ale ten hlavní " úpal " teprve přišel. Vrátím se nyní ke zmíněné Sieře, která byla na trati - ano, ten kombík na 17" plechových kolech, který střílel za každým kvaltem a udolal okruhový Escort RS Cosworth...Otevřená kapota mě vyloženě lákala, abych tam strčil hlavu a zjistil, co za peklo se tam schovává. Nijak zvláštní překvapení se nekonalo, protože už z jízdy na trati podle zvuku a projevu jsem věděl, že to bude určitě YB od Cosworthu, a samozřejmě, že bylo. Vedle motoru velké turbodmychadlo BorgWarner...Na bočním okýnku za řidičem byl na papíru celý rozpis úprav auta. Pokusím se fotku nahrát, protože to bylo hodně zajímavé čtení. Každopádně Sierra měla 651 koní , 525 Nm kroutící moment, sekvenční převodovku a mnoho dalších věcí.
Rovnou mohu prohlásit, že mě to počtení docela odrovnalo a už jsem se nezmohl ani na to, kroutit nad tím hlavou - obvzlášť, když jsem viděl ty plechové disky, auto, ve kterém nebyl ani rám a korunou tomu všemu byl volant - obyčejný sériový volant z prvních modelů Sierry - takový ten, co má trojúhelníkový střed a jen dvě ramínka dole...V tu chvíli jsem přestal na chvíli mluvit a šel kam mě nohy nesly...O něco dál od této zvrácené šílenosti byla její oběť z trati - Ford Escort RS Cosworth v okruhové úpravě. Naproti stály dvě krásné Granady v červené a žluté barvě, obě generace, které vozily šéfa CI5 Cowleyho. Jen pár kroků od nich stály další dva skvosty, které jsem ještě nikdy neviděl - Granada kombi - jednak byla v naprosto perfektním stavu, a asi chápu, co bylo Sierrám a prvním generacím Mondea v kombi verzích vzorem, opravdu pořádná loď s velkým kufrem. Tím druhým skvostem byl Transit MK2 v obytné verzi s poctivým V6 motorem - na to jsem hleděl hodně dlouho - fakt parádní. Za rohem toho všeho byl stejně jako před dvěma lety (ikdyž trochu přemístěn) dvojřad Focusu RS MK1. Počítat se nám to nechtělo, ale taková stovka by se našla, nehledě na fakt, že několik RS bylo různě parkováno mimo tento hlavní dvojřad.
Aby jste si nemysleli, že jsem letos nestepoval v depech, nebo že bych ho vynechal, tak kdepak, jen letos jsem do něj došel opravdu až později.
Po cestě do depa, jsme zahlédli opět červený Focus MK1, o kterém jsem psal v minulém reportu - RS bodykit, V8 Lexus/Toyota se dvěma turby...opět byl na place a stále na značkách. Nechyběl ani tentokrát anglií velmi známý růžový Focus RS MK1.
Už jsem v depu - osobně mě v depu už asi němělo co víc překvapit, než prvně před dvěma lety - vidět tam Sierru RS500 Cosworth v barvách Kaliber přímo od Andyho Rouse, byla tehdy pro mě opravdu hodně srdeční záležitost. Tentokrát zde byla "jen" jedna a to jak už jsem zmínil výše, Sierra RS500 Coswroth z ATCC v barvách Caltex - čili z okruhového šampionátu v Austrálii. Pořád to auto budilo veliký respekt a stejně tak ze něj vyzařovala taková určitá nadutost. Moc informací o tomto konkrétním modelu nemám, přiznám se, že jsem sledoval zpětně spíše britský šampionát než ten australský, takže o to víc jsem kolem ní mohl chodit, hledat, zjišťovat a obdivovat.
Jelikož už do konce Ford Fairu zbývala zhruba poslední hodina, rozhodli jsme se, že už to pomalu namíříme k plusku, protože spálení od slunce jsme byli dostatečně a našlapáno jsme měli 22km v nohách po vystavovaných plochách. Stejně tak, jako tomu bylo před dvěma lety, tak i letos s blížícím se koncem srazu začínají auta pozvolna odjíždět a i počet návštěvníků už klesal. Namířili jsme si to tedy k tunelu, který vedl pod tratí, abychom se mohli dostat na naši vystavovací plochu. Po cestě vidíme ještě poslední zbylé vozy,které zůstávají až do samotného konce. Rozhodně stojí za zmínku dvě krásné Cortiny poslední generace v opravdu perfektním stavu, krásné osamocené Ford Capri a místo, kde byly Pumy první generace. Naproti této plochy byla plocha, kde byla nakonec dovezena odtahovkou Fiesta ST180, která vzplála během jízdy na trati, o které jsem psal výše.
Pohled to nebyl moc pěkný ani příjemný, bylo kolem toho dost lidí, tak jsme se šli podívat a co jsme zaslechli, tak majitel říkal, že došlo k nějaké ráně,či explozi a že palivo prostě vychrstlo na motor a došlo k vznícení...Bylo vidět, že z toho byl otrávený a špatný, což se nedalo divit,na druhou stranu působil takovým klidný dojmem typu - no...stalo se, zítra to rozeberu, vyčistím, seženu druhý motor a za týden jedeme! A upřímně bych tomu i věřil. Pomalu už jsme se blížili k plusku, tak zbývalo ještě porozhlédnutí se po posledních autech na plochách a ještě na rychlo navštívit oficiální obchod - koupit si nálepky Silverstone na památku a pomalu se chystat k odjezdu. Když jsme došli k plusku, moc aut na naší ploše už nebylo - takže jsme si i my řekli, že už pomalu vyrazíme - páta hodina odpolední už byla v podstatě za dveřmi a tak jsme vyrazili směrem k výjezdu z okruhu. Tak jako minule jsme byli vyzváni a požádání, abychom odjížděli klidně, aby se mohla akce uskutečnit zase další rok a stejně tak jako minule se odjíždělo v poklidu na všechny strany Anglie a Skotska a někteří ještě dál do Evropy.
Ikdyž jsme měli trajekt až na následující ráno, tak jsme se s bráchou domluvili, že pojedeme rovnou do Doveru a zkusíme štěstí stylem pokus/omyl, zda-li nás třeba nehodí na nějaký trajekt dřív, aby jsme byli dřív doma. Cesta to byla dlouhá, ale dá se říct že zhruba víc než 2 hodiny kolem nás pořád jezdily auta ze srazu, takže i po cestě se bylo na co dívat a atmosféra vydržela o to déle. V Doveru jsme byli tešně před setměním a nakonec se na nás usmálo štestí a dali nás na trajekt, který odplouval do Calais kolem 22 h, takže to bylo skoro o 12 hodin dříve, než jsme podle plánu měli vyrazit domů. Trajekt byl klasické velké velikosti, takže vše nahrávalo na to, že to bude v poklidu. Celá posádka byla čistě francouzská, takže když jsem si šel pro pivo, byl to čistě mezinárodní dialekt, protože když já spustil angličtinou, odpověď byla vždy jen francoužštinou. Hold francouzi jsou tak pyšný národ a oni prostě mluvit anglicky umí, můžou, ale prostě nebudou. Ale i přes tuto jejich hrdost jsem pivo nakonec dostal. Těsně před vyloděním jsme se s bráchou bavili, že bychom to odjeli na zátah, což se mi moc nelíbilo, ale nechal jsem se ukecat. Takže moje nervozita najednou opět vzrostla a dá se říct, že mě udržela vzhůru celou dobu, protože já opravdu nespal. Brácha vyrazil z Calais a já místo spánku dával pozor spolu s ním. Dokázal dojet bez přestávky přes Belgii až kousek za Německé hranice, kde už mě požádal, jestli se prohodíme, protože ho dohnala únava a začal trochu ztrácet pozornost. Mě čekala zhruba ještě dvouhodinová cesta tmou, než začal úsvit, pak už se jelo podstatně lépe. Ve finále jsem dojel někam těsně před české hranice, kde jsme se znovu vystřídali a pokračovali dál směrem domů. Zhruba někde u Vysočiny jsme udělali poslední výměnu a odtud jsem nás dovezl až domů.
Byla to dlouhá cesta - dohromady 17 hodin v kuse, ale nakonec jsme to zvládli, respektive jediné co bylo pořád v kondici a bez známek únavy bylo plusko. No a pro mě to nejdůležitější, že jelo bez problému tam i zpět a hlavně bez žádného incidentu a v pořádku dorazilo domů. Po té dlouhé době, kdy stálo a čekalo v garáži, mě opět zase okouzlilo. Stále je to pořád příjemně pohodlné auto na dálkové cesty i na ostré svezení se po okruhu.
Za těch 10 dní jsme ujeli celkově 5500km a plusko spálilo celkem 474,77l benzínu.
Jak zhodnotit letošní ročník? Vzhledem k tomu, že už jsme tam jednou byli, tak jsme věděli, co nás zhruba čeká, co kde se děje,kde co vyřídit, takže už to nebyl takový boom, jako poprvé, ale rozhodně se nedá říct, že by to bylo špatné, nebo nudné. Ten první byl trochu vyváženější co se týče starších aut proti novým, letos převažovaly spíš ty nové, ale i tak tam byly kousky, které jsme před tím nikdy neviděli. Rozhodně jsme si to užili a bylo to jedním slovem zase super. Musí se angličanům nechat, že tohle prostě umí a začnu vybuřovat už teď, že mám v plínu se tam zase ukázat - navíc, blíží se jubilejní 40-tý ročník, tak předpokládám, že by to mohlo být něco speciálního.
Ti z Vás, kteří jste měli tu výdrž a odhodlání a dočetli jste to celé až sem, máte můj obdiv a velký dík. Rovnou se omlouvám, že to trvalo tak dlouho, ale opět jsem to sepisoval po večerech, když bylo trochu času, takže prosím ignorujte nějaké gramatické chybky a snad Vás to psaní trochu nadchlo. Bylo toho opravdu hodně a určitě jsem na něco zapomněl, protože je vážně těžké toho udržet tolik za jeden krátký den.
